Vladimír Šindelář

 

 

Narozen v Písku 2. května 1959,  v současné době žije a pracuje v Milevsku. Původně vyučený typograf, po skončení základní vojenské služby a krátkém působení v milevské tiskárně se pak znovu do vojenského sukna ještě na nějaký čas vrátil – působil jako praporčík v další službě v Táboře, kde řídil jedno z oddělení vojenské tiskárny. Po odsloužení vojenského závazku pracoval v letech 1987 – 97 v oddělení propagace píseckého Jitexu a od roku 2000 působí v Milevském muzeu, nejprve jako správce fondu militárií, od července 2004 jako ředitel muzea. Odborné znalosti si prohloubil studiem Střední knihovnické školy v Brně, kterou ukončil roku 1991.

 

Už od mládí se živě zajímal o staré zbraně a šerm. Jeho šermířské začátky se datují od roku 1974, kdy začal šermovat v píseckém oddíle sportovního šermu. Už krátce poté se však stal zakládajícím členem skupiny historického šermu Kavalír z Týna nad Vltavou a roku 1977 jej nacházíme v řadách písecké šermířské skupiny rival, kde působil do roku 1989. Ukázkám starého renesančního šermu se při občasných vystoupeních svého souboru Collegium 1570 věnuje až dodnes.

 

Kromě těchto aktivit působil zejména v osmdesátých a devadesátých letech minulého století v brněnském klubu vojenské historie. Zde se v uniformě příslušníka rakouského granátnického pluku č. 1 Kaiser účastnil celé řady rekonstrukcí napoleonských bitev doma i v zahraničí (Slavkov 1988 – 2000, Waterloo 1990, 1995, Marengo 1992, Lipsko 1993).

 

V osmdesátých letech se rovněž začal zabývat dějinami katů a poprav, hrdelního práva a staré justice. V rámci své muzejní činnosti koná po celém jihočeském regionu přednášky na historická témata: dějiny katů a poprav, staré válečnictví, ale třeba i dějiny odívání nebo historii stolování a vaření.

 

Publikovat začal počátkem osmdesátých let, nejprve v regionálním tisku (Písecký týdeník Zítřek, krajský deník Jihočeská pravda). Jeho články o zbraních se záhy začaly objevovat např. v časopise ABC vědy a techniky mládeže, ve Střelecké revui, ve Střeleckém magazínu, v týdeníku Signál, v historické revui Otavín, v Listech Písecka a v Táborském deníku, v poslední době pak v magazínu 21. století a v časopise Policista. Do současné doby dosahuje počet těchto článků přibližné číslice 200. Historické kriminální povídky mu vycházejí i v měsíčníku Jedním dechem a v historické revui Přísně tajné. Od novinových článků byl už jen krůček k první vydané publikaci. Do dnešního dne jich vyšlo celkem 11, resp. 10 titulů, z toho jeden ve dvou vydáních.

 

 

Další dvě knihy s námětem historických kriminálních jihočeských případů v současné době připravuje.

 

V září 2006 převzal za svou knihu Po bitevních polích jižních Čech mezinárodní cenu E. E. Kische, udělovanou za literaturu faktu.

 

Je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů od roku 2003 a členem Obce spisovatelů od roku 2007.

 

V devadesátých letech vydal též několik drobných regionálních publikací vlastním nákladem:

 

·        Srlín. Dějiny obce a hasičského sboru. Milevsko 1999

 

 

Zbožňuje barokní hudbu a dobrý holandský tabák do své dýmky.